Sebevědomí

Tohle je opravdu zvláštní slovo. Nevím jak vy, ale já se velmi často setkám s tím, že ho mnoho lidí používá v  trochu jiném  významu. Velmi často ve spojení s někým arogantním, nadutým, pyšným nebo nadřazeným, dominantním a nebo přezíravým. Nevím, možná se zamýšlím nad zbytečnostmi, ale pořád si myslím, že bychom měli  věci, situace, události, vlastnosti nazývat pravými jmény. Možná proto, abychom byli schopni  uchopit jejich symboliku ( ať už skrytou nebo tu výraznou – viditelnou).

        Sebevědomí neboli vědomí sama sebe. Vím kdo jsem ( a nebo nejsem – i tohle je důležité- vědět kým teda fakt nejsem, protože tohle už nám  nějak  vyřazuje velkou část  možností, kým bychom možná  mohli být, kdybychom si neujasnili kým skutečně nejsme). Vím co chci a proč to chci ( stejně tak co nechci a proč to nechci…). Vím proč se chovám právě tak jak se chovám, vím proč dělám různé činnosti, …..a mohla bych pokračovat. Jednoduše řečeno  vnímám své pocity a ty v každé činnosti, kterou dělám respektuji a nedělám nic , co by mi bylo proti mysli ( proti mým pocitům. Chovám se přirozeně v souladu se svým cítění.)  A tohle je podle mě sebevědomí. To jestli je zdravé nebo nezdravé, malé nebo velké …… to už je úplně jiná otázka.